Lentilky ve školce, úřednice, které vždycky mají zásobu bonbonků, cukrárna, která přidá tři lízátka, babičky s tubou žvýkaček. Koho to taky štve?
Je strašně lehké děti odměňovat sladkostmi, ale proč jsme pak my ti obří tyrani? Kteří musí v lepším případě jen zdůvodňovat, proč přesně tenhle sladký džusík nemůžu a od tetičky ho mohla. A v horším případě přetrpět (potrestat?) scénu v obchodě, kdy tříleťák leží na zemi a řve kvůli sušence, kterou bych mu nikdy, nikdy, nikdy sama dobrovolně nekoupila a nikdy nekoupím? A jak to, že už ji dávno zná jménem?
Nejsem ortodoxní výživářka polykající jen řadu spirulinu, jáhly a rakytníkové bonbony. Klidně si dám čokoládový dort a svému dítěti ho dám taky. Ale mám svoje hranice a dávku cukru (a chemie), kterou spolyká moje dítě, mu chci dávkovat sama. Postupně, uváženě, s mírou. A nechci podléhat argumentům.
„Pro jednou se nic nestane.“ Jenže tohle už je potřetí…
„Přece toho čokoládového zajíčka nevyhodíme.“ Stejně to do odpadu projde, tak proč to má ještě předtím projít našim tělem.
„Ale prosim Tě, kolik cukru by se do takový malý tyčinky mohlo asi tak vejít?“ No, asi tak 21 kostek.
„Děkujeme za nákup, ještě si vezměte pro holčičku bonbonek.“ Raději si necháme jen to, za co jsme zaplatili.
„Vždyť má narozeniny, tak by snad druhé lízátko mohla.“ Jasně, zdraví jí chci dneska prémiově zkazit rovnou dvakrát.
„Přivezeme jen pár gumových medvídků.“ Vážně stačí, když dorazíš jen ty.
„To jsou kvalitní bonbony, stály patnáct korun.“ Přesně proto kupuju biomaso za čtyři stovky, aby tu dávku chemie dostala zlevněnou a koncentrovanou.
„Mám právo děťátko rozmazlovat.“ Máme v životě různá práva. A různé povinnosti.
„Ale ona to Kindervajíčko tak chtěla.“ Ještě před pěti minutami nevěděla, že něco takového existuje.
„Vždyť je to pouť, tak proč by nemohla ještě i tu růžovoučkou cukrovou vatu…“ Tak běžně jíme spoustu růžových potravin, jde o takovou pěknou barvičku přímo z přírody.
„Mléčná čokoláda je jen samý mlíko. A to přece pijete!“ Nemám slova.
Většinou jen mlčím a nelibost dávám najevo jen vzdechy, a taky se trochu (víc) tvářím, jako bych musela rozkousat kostku cukru namočenou ve francovce. Někdy si poznámku neodpustím. Je to jako s přecházením přes silnici. Taky by se jednou nic nestalo, kdybych se nerozhlédla?
Štve mě, že se snažím vést dítě směrem, který já vidím jako správný, a pak dostane jednou lízátko, drží ho jako svatováclavské žezlo, a stejně nakonec dojde k obří scéně, když jí ho vezmu. Ne, není mi líto všechny ty laciné sladkosti vyhodit. Je mi líto jejího bříška, (možná) obézní budoucnosti, smutku, který ji v tu chvíli ničí. Vždycky, když vidím investice do biopotravin, o to víc mě naštve, když pak dorazí návštěva s krabicí indiánků, jejichž složení je rozsáhlejší než nejpočetnější kmen Komančů.
Snažím se nad jídlem přemýšlet, odolávat prosbám, hledat lepší varianty, zmenšovat porce hříchu. Jasně, když je léto, proč si nedat zmrzlinu, ale mají nejen dvousetgramové nanuky, ale i malý kopeček. Když si mám vybrat mezi řevem v potravinách a Brumíkem, vyberu bio perníček. Kompromis. Zdravější řešení.
Čeho se držím?
Jím jen to, čemu rozumím a co dovede ve složení přečíst žák druhé třídy.
Čtu a čtu složení. Chápu, že něco výrobce dobarvuje, ale proč to musí být rozemletý karmínový brouček? A vlastně se mi nelíbí ani ten paprikový extrakt v bio tvarohu.
Vyhýbám se věcem, které umím udělat doma a vím, co do nich patří. Mouka, cukr, vejce, vajíčka, kakao… Třeba piškotová roláda. Vážně když pečete, potřebujete kolem 40 surovin? Já nemám problém s piškotovou roládou, já mám problém s tímhle, co se vydává za piškotovou roládu! Složení: roládové těsto [PŠENIČNÁ mouka, cukr, pasterovaná tekutá VEJCE, glukózo-fruktózový sirup, zvlhčující látky (sorbitol, glycerol), palmový tuk, kakaový prášek 4 %, emulgátory (mono- a diglyceridy mastných kyselin, estery propan-1,2-diolu s mastnými kyselinami, sodné soli mastných kyselin, SÓJOVÝ lecitin), kypřicí látky (fosforečnany sodné, uhličitany sodné, uhličitany amonné), konzervanty (sorbany draselné, propan-1,2-diol) jedlá sůl, aroma: vanilka, regulátor kyselosti (kyselina citronová)]; krémová náplň s kakaovou příchutí 30 % (palmový olej, glukózo-fruktózový sirup, sušené odstředěné MLÉKO, MLÉČNÁ poleva 10 %, zvlhčující látka: glycerol, emulgátor: SÓJOVÝ lecitin, přírodní aroma: vanilka); tmavá poleva 2,5 % (cukr, plně ztužený palmový olej, sušené odstředěné MLÉKO, kakaový prášek 10 %, emulgátor: SÓJOVÝ lecitin, aroma: vanilin, konzervant: sorban draselný).
Vyhýbám se ve složení tomu, co připomíná cokoliv z periodické tabulky prvků a hodin chemie. Už se nedám zmást tím, že už to výrobce neschovává za velké E, ale raději to vypíše.
Necpu sebe ani dítě nejlacinějšími sladkostmi, snažím se ho přivykat na základní a poctivé chutě. Je čokoláda a čokoláda. Porovnejte sami:
Čokoláda Ajala: Kakaové boby, sušená třtinová šťáva.
Figaro mléčná: Cukr, kakaová hmota, kakaové máslo, sušené odstředěné MLÉKO, sušená syrovátka (z MLÉKA), rostlinné tuky (palmový olej, bambucký tuk), MLÉČNÝ tuk, emulgátory (SÓJOVÝ lecitin, E 476, slunečnicový lecitin), aroma.
Milka s jahodovou náplní: Cukr, palmový tuk, sušená syrovátka (z MLÉKA), kakaové máslo, sušené odstředěné MLÉKO, kakaová hmota, sušený nízkotučný JOGURT (2,5%), MLÉČNÝ tuk, emulgátory (SÓJOVÝ lecitin, slunečnicový lecitin), glukóza, LÍSKOOŘÍŠKOVÁ pasta, aromata, maltodext
Kdyby se vás někdo zeptal, jestli jíte maltodext, řekli byste ano?
(Výrobci verzálkami zdůrazňují alergeny, jak mě čtenáři upozornili. Opravuji se.)
Snažím se říkat ne dřív, než dítě sladkost zaregistruje. Ne, děkujeme, nechceme ještě navíc lízátko za tři koruny, když jsme si u vás už dali dortík. Ani za to lovení rybiček v dětském koutku nepotřebujeme bonbon, vždyť to byl sladký zážitek sám o sobě.
Nesnažím se brát sladkosti jako odměnu nebo jako dárek.
Nedám se rozhodně zmást dětskými obrázky a nápisy, že je to pro děti. To neznamená, že by i děti neměli svoje
Nakupuju on-line, protože tak se vyhnu scénám v obchodě a mám čas si všechno pročíst, navíc nákupy už pořád jen opakuju a sáhnu po osvědčených značkách.
Želatinové bonbony, sušenky pod pět korun, lízátka, cukrové vaty v kelímku, slazené pití. Ne a ne a ne.
Vyhýbám se všemu, co má na prvním místě cukr nebo sirup (glukózový, fruktózový…).
Chtělo by to nějaký trefný závěr, něco o třiceti kostkách cukru v přesnídávce, alergiích, obézních školácích nebo alespoň dcerou Haliny přistiženou v supermarketu s tatrankou. Ale my jsme prostě jen řekli ne. My, matky, které to štve, které věří, že kdo chce, tak si ponaučení vezme sám a příště dětem radši přinese samolepku, omalovánky nebo „jen“ sladkou pusu.
Manifest - tentokrát jen Míši, protože Mimie by se za pár lízátek, ideálně s Elsou, přimluvila
PS: I když si to mnozí budou myslet, tenhle text nemíří na nikoho konkrétního. Vážně. Ano, ani na Tebe ne.
PS2: Tady si třeba můžete zahrát soutěž „vyškrtni dobré suroviny“ v sušence nazývané jako dětská:
Složení: pečivo [pšeničná mouka (36%), cukr, rostlinné oleje: palmový olej, slunečnicový olej; pitná voda, sirup z invertního cukru, kakaový prášek se sníženým obsahem tuku (2,7%), dextróza, vejce, sušená syrovátka, ječný sladový extrakt, jedlá sůl, kypřicí látky: uhličitany amonné, uhličitany sodné; aromata, emulgátory: sójový lecitin, mono- a diglyceridy mastných kyselin]; ovocná náplň 30% (cukr, pitná voda, ovoce 18% (brusinky 12%, jablka 6%), glukózový sirup, zahušťovadlo: pektiny; regulátor kyselosti: kyselina citronová); čokoládová poleva 11% [cukr, kakaová hmota, kakaové máslo, palmový tuk plně ztužený, emulgátory: sójový lecitin, polyglycerolpolyricinoleát; aroma, obsah kakaové sušiny nejméně 35%].
Doplňuji ještě navíc PS3: Ozvali se mi z Feedo.cz, že pokud se chcete dozvědět víc o dětské výživě, mlsání apod., máte možnost dorazit (zadarmo a s dětmi a ochutnávkou) na seminář. Přikládám s chutí odkaz. Akci vede nutriční terapeutka.