Proč už máme od listopadu vánoční stromeček?

Ještě padalo listí, Mikuláš byl vážně daleko, ale obchody přetékaly vánočními ozdobičkami. A my, já a Stelli, jsme podlehly. A tuhle ještě, tamtu taky musíme mít, a jelínek, ten nám nesmí chybět, a maminko, prosím prosím, tu potřebujeme. Z původního plánu přikoupit tak 5 stříbrných ozdobiček na bílé větve byl najednou plný košík. Doma, když jsem si ty větve prohlédla, mi došlo, že pod tíhou nových ozdobiček rozhodně nevydrží. A tak jsme se druhý den vrátily ještě pro stromeček. Stelli si hrála na vánočního skřítka a vybírala si ho, statní prodavači v Hornbachu si mysleli, že chceme tu třímetrovku, a tak byli dost překvapení, když jsem ukázala na jednu z nejmenších jedliček. I tak má hezký metr a půl a visí na ní snad 50 ozdob. Téměř ke každé mám srdcový vztah, vím, odkud ji mám, proč jsem ji koupila, proč ji nevyhodím. 

(Uznávám, že tenhle článek by měl větší smysl v listopadu, když jsem stromeček zdobila, teď už to nikoho zase tolik nepřekvapí, protože má strom každý druhý.)

Letos tak nemáme žádnou jinou vánoční výzdobu. Letos prostě máme už od listopadu stromeček, který je tou nejkrásnější dekorací. A že opadá ještě do Štědrého dne? Nevadí, to už budeme na horách, kde na nás bude čekat další. Zasněžený.

Stříbrná vločka je z Londýna, na stromečeku patří k nejkřehčím a nejstarším. Vždycky ji pověsím téměř až nahoru, a to už asi poosmé. 

Tenhle zlatý koníček je vzpomínkou na loňské Vánoce. Přinesl nám ho lékař, noc před Štědrým dnem, který přijel do horské vesničky v Rakousku až z Německa ošetřit nemocnou Stelli.

Drží se na stromečku řadu let.  Extravagantně černá krajka, doplněná o křehké peří. Moje oblíbená.

Chaloupka z Hornbarchu, takže letošní úlovek. Že neuhodnete, kdo si ji vybral? Je strašně sladká, perličková.

I když je to plastový kousek, je asi nejdražší. Pták se třpytí na sto honů.

Hvězdička je od Swarovski a připomíná mi loňský nádherný výlet vlakem do Innsbrucku, který je krásně ozdobený těmito křišťály. Na břehu řeky byl dokonalý adventní trh s retro kolotočem. Jeli jsme asi pětkrát.

Hihi, chrochro, prasátko. Není zlaté, ale stříbrné. A chrochtalo si v Madal Bal, než jsem ho vysvobodila z chlívku. Teď už si pěkně chrochtá nad růžovou růží zdobenou perličkami.

A ta pletená hvězdička? Ta je letošní. Chtěla jsem, aby tahle ntradiční textura ozvláštnila náš styl.

Tři oříšky pro Popelku, naše aktuální mánie. Pořád dokola zouváme bačkůrku jako střevíček. Tyhle jsou tak velké, že by se do nich snad vešlo i novorozenecké bodýčko. 

Kov, rolnička, prostě netypický andílek. Z jednoho adventního trhu, kdysi dávno. Víc neprozradím. 

A zase úlovky z Hornbachu - stříbrná vločka a za ní blyštivý medailonek jako z královské pokladničky. Bílou růži si střežím už asi 10 let, je tak veliká a krásná!

Kdo by nechtěl mít na stromečku kolouška a velkou houbu? Volání lesa u nás doma!

Kočárek je z Pražského hradu, když jsme tam vyšli na vánoční trh. Ještě s kočárkem, každý z nás si vybral jednu ozdobičku. Za miminko jsem vybrala tuhle. 

Celý náš krasavec. Uznávám, že ta tapeta mu nedělá nejlepší společnost. 

Ale zpátky k ozdobičkám.

Kdybych já tak věděla, kde jstem tuhle křehkou nádheru koupila? Někde loni, o adventu, myslím, že na  Náměstí Míru. 
 

Husí peří na skle? V životě bych nevěřila, že si něco takového na strom pověsím. A dneska jsem z toho nadšená. 

Vždycky jsem chtěla mít na stromečku křehounkého ptáčka, který by vypadal jako když se ho dotknula berla mrazilka. A mám ho. Od českých sklářů. Ten bude sedávat na stromečku na věky věků. 

Mrazíka, toho chci právě teď vidět.

Míša a Stelli