Jak to chodí u HiPPů?

Pohádkově, chce se rovnou odpovědět. Rochnili jsme si tam jako rodinka hrochů (narážka na titulek), ale stylovější by bylo napsat jako rodinka kraviček. Právě tu jsme v Polsku sledovali a zkoumali, proč jsou tak spokojené.

Důkladný průzkum polností a pastvin na farmě pana Hippa jsme prováděli my, blogerky a novinářky spolu s panem pediatrem a zástupci značky Hipp, pěkně na severu Polska. Kdo se zděsil a vyhrkl cosi o levných potravinách z Polska, tak by si měl zažádat o stáž u pana Hippa, který nás provázel.

Stefan Hipp obhospodařuje obrovské množství půdy, které ani nejde přirovnat k fotbalovým stadionům, a pěstuje tam mrkev, brambory, chová ovce, krávy a husy, které pak putují do skleniček (jehněčí tedy ne), které dáváme svým nejmenším. A všechno je tak dokonale precizní, jako by to bylo v Německu (však je taky HiPP německá značka a rodina), a pohádkově čisté a útulné, že by vás rozhodně nepadlo, že v Polsku může být tak fantasticky. A přece je. Krátce jsem se zastavili v Gdaňsku a město nás okouzlilo. Architektura domů na hlavní třídě, lodě na vodě, kavárničky s poetickými názvy, historické vstupní brány do města...

Výprava na sever až k moři byla dlouhá. Krásné pokojíčky nám přidělili pořádný kus od civilizace, v zrekonstruovaném zámečku, kde ani lišky nedávají dobrou noc, protože nemají GPS souřadnice, aby tam trefily. Ano, silnice tu mají, wifi také, ale prostě jsme "middle of nowhere" a právě i proto jsme si to hrozně užili. Bez dětí, s péčí jako o princezny a prince. Jasně, občas si říkáme, och, těžký život blogerek, ale s pořádnou nadsázkou (ještě větší, než vás teď napadne), když s námi drncne čtyřkolka, kterou jedeme na pole.

Předtím jsme si ale vyslechli důkladnou (a pro překladatelku, jednu z nás, za což moc děkuji, vážně náročnou) díky za to)přednášku o biozemědělství. Byla skvělá, a já vám z ní hrozně ráda napíšu víc za pár dní... Protože to je ten důvod, proč jsme tam byli. Abychom se dozvěděli víc, jak se hospodaří eco friendly. Ty kravičky se totiž vážně mají skvěle. Takže ta narážka na rodinu kraviček byla myšlena vlastně neskutečně pozitivně. Tady bych se taky spokojeně chtěla pást (nebo psát).

Zdraví Míša (beruška zůstala doma s tatínkem a  hrozně se mi po ní stýskalo)

Domy v Gdaňsku vypadají fantasticky a na fotkách jim to extrémně sluší.

A co teprve náměstí a fontány...

Ale zpátky do přírody. Tady roste mrkev do příkrmu pro vaše miminko.

Musela jsem ji samozřejmě ochutnat.

A nebyla jsem sama, kdo ji okousal a nafotil. Alice (Mámou stylově, vlevo) a Tereza (Mamalifestyle) se usmívají nad našimi carrot-selfie.

A další selfie, tentokrát u biotopu. Kdo za něj může? Bobři. Za ty mrtvé stromy v zatopené "bažině", samozřejmě, ne za tu fotku. Překousané stromy způsobily ucpání průtoku vody, ta se nahromadila a vytvořila unikátní přírodní plochu.

A další část tamní fascinující přírody, mezi jetelem rybník, nad ním létá orel... Ještě vás napadne něco negativního o Polsku? 

Pan Hipp nám přímo s plodinou vysvětluje, jak je pro zemědělství důležitá. Farmaření je jeho záliba, jinak bydlí v Německu, na farmu jen každých 14 dní dojíždí.

Po prohlídce polí exkurze na pastviny - a uprostřed nich piknik s polskými dobrotami (samozřejmě v bio kvalitě).

Cesta tam ovšem byla místy pěkně dobrodružná (a nás ten adrenalin hrozně bavil).

K večeru jsme po náročném dni s chutí odpočívali, ticho kolem bylo neuvěřitelné.

Taky jste se zamilovali jako my všichni?

Kdo my všichni? No přece blogerky, novinářky, manažerky... Muži tam byli také, ale na fotku nevlezli.

Článek jsem si začala připravovat hned v Polsku. Kdybych měla podobný stůl doma, napíšu toho dvakrát víc (Což mě vybízí ke slibu, abych s článkem o bio zemědělství a tudíž pokračováním "jak to chodí u Hippů" nemeškala a sepsala to co nejdřív. Dokud jsou dojmy čerstvé.).