Jak si matka představuje Štědrý den

Poklidné vstávání do Štědrého dne

Očekávání: Vstanu dobrovolně už v sedm, abych si stihla pustit první pohádku, ještě pěkně v kuchyni, a zadělám na vánočku. Tobík se probudí určitě později, proto jsem ho dala spát později, až v půl deváté. To už budu dopékat vánočku, ještě na pěkně teplé kousky namažeme máslo a meruňkovou marmeládu.

Realita: Otevírám oči krátce po šesté, zatímco mi Tobík žužlá palec u nohy. Sakra, tu pohádku o kapříkovi a jeho velké tlamičce jsem mu neměla včera pouštět. Když to zkouší i na nos, zařičím a jdu vzteklá do kuchyně. Máme ještě rohlíky ze včerejška?

Pohádkové dopoledne

Očekávání: Budeme celý den koukat na pohádky, uzobávat cukroví, smát se princeznám a bojovat s draky. Konečně si vezmeme ten rytířský meč a jen tak decentně ho zabodneme do polštáře jako do draka, to kdyby ho to náhodou nebavilo.

Realita: Bojujeme leda tak sami se sebou. Připravuji hnízdečko u televize, Tobík se ale pod deku pořád schovává. Ještě se slyším mile říkat: Ne, to vůbec nevadí, že si to rozsypal. Že si šlápnul do vosích hnízd. Že si zlámal všechny perníkové komety.

Usedáme u pohádek, za chvilku křičí, že chce Mašinku Tomáše nebo Prasátko Pepu. Já ale chci Popelku, sakra. Zkouším ho umlčet cukrovím. U třetího rozdrobeného vanilkového rohlíčku v dece to vzdávám, a jdu si sednout do stolu v kuchyni. Ať se dívá třeba na Drákulu!

Polední menu se závanem nostalgie

Očekávání: K obědu si dáme jen něco lehkého, už jsem namočila houby na kubu.

Realita: Muž: Je tam moc česneku.

Tobík: Já necí česnek, co je to česnek? Co je todle? To nepapám. To necí.

Ohřívám příkrm, těstoviny od HiPPu. Muž je přejedený pracnama, naložím mu jich další talíř, aspoň to zmizí.

Chvilka klidu před velkým okamžikem

Očekávání: Po obědě se všichni krásně prospinkáme.

Realita: Muž spinká opravdu velice krásně, my sedíme v pokoji, musíme mlčet a čekat. Pohádky malého milostpána nebaví, chce bojovat s drakem, jak jsem slíbila. Hroutím se k zemi a on do mě asi třicetosmrkrát bodne věrnou kopií meče.

Očekávání: Podíváme se na mou oblíbenou pohádku, Sedmero krkavců.

Realita: Mamííííííííííí, néééé, já se bojíííím, bojíím moc.

Očekávání: Projdeme se po městě, bude tichounce chumelit, všude budou svítit světýlka. Dojdeme k rodičům, dáme si rybí polévku a já odběhnu o chvilku dřív, abych pod stromeček nachystala dárky a začala smažit kapra.

Realita: Bolí mě břicho z krup a hub. Nechumelí, prší, Tobík má rázem zničené nové boty, které dostal předčasně, protože ze starých vyrostl. Ječí, že nikam nechce, že se chce dívat na pohádky (jo, ale na ty, na který nechci já). Městem chodí desítky nasraných rodičů s dětmi ve vleku. Utěšuju se, že v tom nejsem jediná. Jen o chvilku později mě dítě drží za nohu, jen abych neodcházela dřív. Mám průjem – ne z hub, ale z nervů. První odchází muž s jasnými pokyny.

Až se rozsvítí první hvězdička

Očekávání: Nasmažím kapra, naložím kopce salátu všem, hezky si to užijem. Tobík se bude radovat z vláčku a Lega, budou tichounce hrát koledy. Na závěr zapálíme prskavky.

Realita: Muž zapomněl zavřít dveře do obýváku, jo ale stromeček, ten pro jistotu už svítí, že. Takže skáču šipku před dítě a zachraňuji Ježíška. Vztekle smažím kapra, samozřejmě se spálím, ale to už je jen droboučký detail. Nikdo mě neutěšuje. Zasedáme k večeři, na prostírání s+ru. No, možná jsem to měla udělat i s večeří. Podruhé ohřívám příkrm, protože salát - ani ten rozebraný na prvočísla (zvlášť mrkev, zvlášť hrášek, zvlášť brambůrky v bio kvalitce) malý miláček nepapá, že. Tak hlavně že zhltne na jeden zátah „Mrkev brambory květák hrách, Hipp, 190 g, 43 Kč“. Já pro jistotu nejím téměř nic.

Vztekloun už chce ke stromečku, takže nedojí ani muž. Ani mu to moc nevadí, ostatně času má dost, než rozbalím všechny dárky dítěti, chvilku to trvá. Dáme si dvě skleničky prosecca, nejhezčí chvíle dne. Ostatní dárky rozbaluji s větší radostí. Tobík má taky radost: katalog dalších produktů od Lego si prohlíží až do devíti. S tímhle letáčkem odchází vítězoslavně spát. Nejhezčí vánoční dárek. Na Ježíška si ani nevzpomene. Na prskavky taky. Čistí zuby všem figurkám v katalogo-letáčku a já úplně cítím, jak je šťastný. Já taky. Příští rok si koupím za ušetřený peníze růžovou kabelku, protože co myslíte, udělal mi radost šperk od muže v krabičce s mini nápisem „Děkujeme všem obchodním partnerům za spolupráci ve fiskálním roce 2017“ vůbec nějakou radost? Ale to prosecco se stejným sloganem, to je fakt dobrý.

Mimochodem, mrkněte na video Největší vánoční katastrofy - uvidíte v něm i mojí Stellu.

Tak pěkně připálené a opilé!

Míša